Historii Tenisového klubu Černošice sepsal Hynek Trnka
Počátky tenisu v Černošicích byly zaznamenány velice brzy. Doložené zprávy jsou však až z roku 1908, kdy se hrálo na pozemku, kde stojí nyní rodinný dům „Lovrana“, tj. na cestě k lávce, která vedla přes řeku.
První oficiální tenisový klub vznikl v roce 1912 a to LTC Černošice. Tenis se hrál na dvou dvorcích, v nynější Sadové ulici, kde nyní stojí dům a chata rodiny Duchových. Ze známých zakladatelů můžeme jmenovat p. Weise a MUDr. Duchka.
Tento tenisový klub však během první světové války nevyvíjel činnost. Po roce 1918 byl ustanoven tenisový klub v rámci nově založeného SK Černošice, kde se mimo tenisu hlavně hrála kopaná a dívčí házená. Ze známých hráček zde hrály sestry Boučkovy, dále sestry Veselé, paní Steinwaldová, Horáková, Dvořáková a další.
Část členů kolem roku 1925 založila nový tenisový klub na pozemcích „ U Ptáčníků“ pod názvem ČLTK Černošice. Do tohoto nově vzniklého klubu přešla většina členstva středního věku, kteří byly současně hráči ČLTK Štvanice. V té době tvořili špičku hráčů v první republice. Hrálo se zde se na dvou písčitých dvorcích a jednom hliněném, který byl později rovněž změněn na písčitý.
Na těchto kurtech byly každoročně pořádány turnaje s hráči pražských tenisových klubů. Ze známých hráčů se pravidelně zúčastňovali: Jan Koželuh, Sláva Žemla, Ing Havelka, ing. Ardelt, Stejskal, Rodizanko, Krásný, Zadák, Mimi a Jarda Frolichové. Z žen Lobkovicová, Zorka Černá-Solnařová, která svého času byla druhá na mistrovství republiky.
Nutno ještě připomenout, že ing. Karel Ardelt byl roku 1922 mistrem republiky ve dvouhře. Byl to on, který jako první sepsal a vydal knihu, kde byly popsány všechny údery i pojetí hry a dále různé taktiky a pojetí hry. On také první propagoval a dokázal význam odrazové stěny a byl uznávaným tenisovým teoretikem.
ČLTK zanikl po druhé světové válce. Někteří z členů zemřeli, jiní zůstali v cizině, kam za protektorátu emigrovali. Nebylo zde mladých hráčů, a tak na místě dvorců bylo zřízeno zelinářství pana Holubovského. Ještě několik let potom, bylo zbylé oplocení, jedinou známkou toho, že zde byl tenisový klub, kde se konaly turnaje, které trvaly i celý týden. A to se před hlavním turnajem hrály ještě turnaje handicapové, a to jak ve dvouhrách, tak i ve čtyřhrách.
Tenis v Černošicích měl po odchodu větší části členstva do ČLTK Černošice mimo svého předsedy MUDr. Emanuela Duchka a jednatele Pepy Balounka jen řadu mladých začínajících a především nadšených hráčů, kteří pomalu tenisově rostli a z nichž se pak v krátké době stali hráči dobré úrovně. Byli to Gustav Hynek, Jarda Bouček, Jůla Horák, Anežka Boučková a její sestra Jiřina.
V letech 1918–1938 bylo v Černošicích deset soukromých dvorců a to dva v penzionu Steinmar, dva u plovárny u Kříže v Dolních Mokropsech, jeden u Reivaldů, u Suchánků, u Šlágrů atd. Tyto dvorce postupně zanikly. Přežily pouze dva dvorce u Křížů a v provozu byl ještě před několika lety dvorec u Reinvaldů-Zacpálků.
Tenis, který se hrál na dvorcích v Dolních Černošicích za plovárnou, měl vždy štěstí na vedení. Proto, když náhle zemřel dlouholetý předseda MUDr. Emanuel Duchek, převzal jeho funkci další nadšenec bílého sportu MUDr. Leopold Drtina, který s mladým Standou Vávrou jako pokladníkem a jednatelem Pepou Balounkem vedli po řadu let černošický tenis. MUDr. Drtina se stal později předsedou LTC Praha Letná.
V Černošcích se hrál vždy dobrý tenis a tato tradice se zachovala až do dnešní doby. V době před druhou světovou válkou vynikla ještě mimo výše jmenovaných sester Boučkových Zdeňka Drtinová, akademická mistryně Evropy na mistrovství, které se hrálo v Budapešti.
V době před druhou světovou válkou se starali o mládež Karel Bartůšek a Jůla Horák, svérázná osoba, samouk, který v zimě trénoval na veletrzích na krytých písčitých dvorcích. V Praze vyhrál též turnaj trenérů prvé republiky.
Současně, kdy byl založen SK Černošice, byla kopaná hlavním sportem nejen ve městě, ale téměř na každé vesnici. Proto i mladí tenisté hráli každý den mimo tenis i kopanou. Založili si vlastní jedenáctku „Wimbledon“ a hráli s fotbalovými kluby, firemními jedenáctkami, i s jedenáctkami tenisových kubů, jako například I. ČLTK Štvanice, který na hřišti v Černošicích nastoupil s druhým hráčem – reprezentantem v Davisově poháru Hechtlem.
Mladí tenisté vydávali též periodický časopis, který měl název jako jejich fotbalová jedenáctka. Jeho prostřednictvím byli černošičtí sportovci informováni o úspěších či nezdarech jak ve fotbale, tak i v tenise. Časopis si rozmnožovali sami, a to nejdříve u Vávrů, pak u Braunů, kde byla redakce, až do zániku časopisu. Jeho redaktorem byl Kája Braun, který spolu s Jardou Borovským byl hlavním tvůrcem tohoto časopisu. Je škoda, že jen několik starých členů možná vlastní kompletní ročníky. V nich je kus historie černošického tenisu i kopané.
Po stránce sportovního i kulturního vyžití byla činnost tenisového klubu v letech 1918-1938 bohatá, a to i ještě krátce po roce 1945.
V době první republiky kvetlo ochotnické divadlo ve všech spolcích, které byly v obci, ať to byli hasiči, baráčníci, Sokol, nebo SK Černošice (v rámci okrašlovacího spolku). Zde hráli zkušení ochotníci jako Dr. Duchek, pí. Duchová, dámy Plocová, Krůtová, Pepa Balounek a další. Později to byla mladá nastupující generace v čele s Ferdou Krůtou, hercem divadla E. F. Buriana, Ottou Duchem a dalšími.
V letech 1925–1938 mladí z tenisového oddílu pořádali každý rok „Wimbledon revue“, kterou tvořil Jarda Bičovský, zvaný Bič, uměleckým jménem Jan Čamba. Hudbu v duchu Jaroslava Ježka a dalších dobových šlágrů aplikoval ke hře Milda Chodounský, které doplňoval Kája Braun. Ten také obstaral výpravu.
Druhá světová válka zabrzdila nejen společenský život, ale i život tenisový. Ve chvíli, kdy nebyly tenisové míče, tenisový život umlkl.
Po roce 1945 se však sportovní život rozběhl, a to i oživením všech nejen sportovních tradic. V roce 1949 během konání Wimbledonské revue pod názvem „U Kulhavých straší“ došlo k jakési události, která negativně ovlivnila další chod klubu. Bohužel přesný popis neznáme. Velký ohlas, který tento karneval vyvolal, měl i příslušnou odezvu a to nejenom u členů klubu, ale především u zástupců Národní fronty v obci, kteří rozhodli o dočasném ukončení činnosti tenisového klubu.
Opakovala se situace po konci druhé světové války, kdy místo tenisových míčů létal na dvorcích hmyz, a kurty zarůstaly trávou.
Na začátku roku 1951 přišlo několik mladých chlapců za panem Kobranovem, že by se rádi naučili hrát tenis. Oleg nelenil a postupně začal obnovovat kurt. Jeho příklad strhl ostatní, jako Jirku Pokorného, Láďu Maška a další. Tenisové kurty pomalu ožívaly.
Po zapojení klubu do TJ. Sokol Černošice se tenis stává postupně jedním z největších oddílů Tělovýchovné jednoty. Pomalu roste kádr hráčů a dobrovolných pracovníků a po překonání různých potíží, jako je téměř pravidelné zaplavování dvorců během povodní, dochází k postupné obnově klubu. Stará klubovna byla obnovena a upravena, byly zřízeny skříňky pro členy, byla vystavěna odrazová stěna. To vše bylo vybudováno v poměrně krátké době v rozpětí let 1969–1977 vlastními silami.
V dalších letech byly svépomocí vybudovány sprchy a strojovna pro čerpadlo u fotbalových kabin, které nahradily dřevěnou ohradu se sprchou, kde se voda se sprchou, kde se voda k mytí ohřívala sluncem v sudech. Rovněž došlo k dobudování dvorce č. 4.
V roce 1990 došlo k oddělení členů Tělovýchovné jednoty Sokol a vzniku sportovního sdružení hráčů kopané, hokeje a tenisu pod jménem Sportovní klub Černošice.
Od roku 1991 dochází k uzavření družby s francouzským klubem La Chapelle st. Mesmin.
Oba kluby se vzájemně několikrát navštívily a sehrály vyrovnaná tenisová utkání. Bohužel však po čase družba zanikla. V této době byla vyvinuta značná aktivita v pořádání turnajů, kdy jich klub pořádal až pět pro všechny věkové kategorie.
Velkým úspěchem bylo vybudování nových sprch a WC přímo u klubovny v letech 1991–1992 a doplnění buněk pro správce a občerstvení.
V letech 1998 došlo k úplné rekonstrukci elektrických rozvodů v klubovně a dobudování betonové zídky za dvorci č. 1–3.
Po úmrtí JUDr. Jana Křečana, který po dlouhá léta pracoval ve výboru klubu a neúnavně se věnoval výchově mladých tenistů, došlo k částečnému výpadku péče o mládež.
Samotný Jirka Pokorný, starší, nemohl sám stačit na trénování všech tenisových zájemců. V roce 1998 došlo k dohodě s Pavlem Václavkem, kterého pak v roce 2002 nahradil Tomáš Frýda.
