Historie tenisu v Černošicích – Tenisový klub Černošice

Historii Tenisového klubu Černošice sepsal Hynek Trnka a pro web upravil Michal Metlička

1908-1912

První zmínky a vznik LTC Černošice

Počátky tenisu v Černošicích jsou doloženy už v roce 1908. První oficiální tenisový klub vznikl v roce 1912 pod názvem LTC Černošice. Hrálo se tehdy na dvou dvorcích v dnešní Sadové ulici.

První doložené zprávy o tenisu v Černošicích pocházejí z roku 1908, kdy se hrálo na pozemku, kde dnes stojí rodinný dům „Lovrana“, na cestě k tehdejší lávce přes řeku.

V roce 1912 vznikl první oficiální tenisový klub – LTC Černošice. Tenis se hrál na dvou dvorcích v nynější Sadové ulici, v místech, kde dnes stojí dům a chata rodiny Duchových. Mezi známé zakladatele patřili pan Weis a MUDr. Duchek.
Během první světové války však klub svou činnost prakticky nevyvíjel.

1918-1924

Obnova tenisu po první světové válce

Po roce 1918 byl tenis v Černošicích obnoven v rámci nově založeného SK Černošice. Sportovní život se postupně rozbíhal a vedle tenisu zde hrála důležitou roli také kopaná a dívčí házená.

Po skončení první světové války byl v rámci nově založeného SK Černošice ustanoven také tenisový klub. Sportovní klub se však nevěnoval pouze tenisu – významnou roli zde měla především kopaná a dívčí házená.
V tomto období se formovala nová generace černošických hráček a hráčů. Ze známých hráček zde hrály sestry Boučkovy, sestry Veselé, paní Steinwaldová, Horáková, Dvořáková a další.
Tenis se tak po válečné přestávce znovu stal součástí sportovního života v Černošicích a vytvořil základ pro další rozvoj v meziválečném období.

1925-1938

Éra ČLTK Černošice a meziválečný rozkvět

Kolem roku 1925 vznikl nový klub ČLTK Černošice na pozemcích „U Ptáčníků“. Meziválečné období přineslo výrazný rozvoj tenisu, pravidelné turnaje, významné hráče i bohatý společenský život kolem klubu.

Kolem roku 1925 založila část členů nový tenisový klub na pozemcích „U Ptáčníků“ pod názvem ČLTK Černošice. Do nově vzniklého klubu přešla většina členstva středního věku, často hráči napojení na ČLTK Štvanice. V té době patřili k hráčské špičce první republiky.
Hrálo se na dvou písčitých dvorcích a jednom hliněném, který byl později také změněn na písčitý. Na těchto kurtech se každoročně pořádaly turnaje s hráči pražských tenisových klubů. Pravidelně se jich účastnili například Jan Koželuh, Sláva Žemla, ing. Havelka, ing. Ardelt, Stejskal, Rodzianko, Krásný, Zadák, Mimi a Jarda Frolichové. Z žen například Lobkovicová nebo Zorka Černá-Solnařová, která byla svého času druhá na mistrovství republiky.
Významnou osobností byl také ing. Karel Ardelt, mistr republiky ve dvouhře z roku 1922. Byl jedním z prvních, kdo sepsal a vydal knihu popisující tenisové údery, pojetí hry a taktiku. Propagoval také význam odrazové stěny a byl uznávaným tenisovým teoretikem.
V letech 1918–1938 existovalo v Černošicích přibližně deset soukromých tenisových dvorců. Dva byly v penzionu Steinmar, dva u plovárny u Kříže v Dolních Mokropsech a další například u Reivaldů, Suchánků nebo Šlágrů. Většina těchto dvorců později zanikla.
Tenis v Dolních Černošicích měl dlouhodobě štěstí na vedení. Po úmrtí MUDr. Emanuela Duchka převzal vedení MUDr. Leopold Drtina. Spolu se Standou Vávrou a Pepou Balounkem vedli černošický tenis řadu let. MUDr. Drtina se později stal předsedou LTC Praha Letná.
Před druhou světovou válkou vynikla kromě sester Boučkových také Zdeňka Drtinová, akademická mistryně Evropy z mistrovství v Budapešti. O mládež se starali Karel Bartůšek a Jůla Horák, samouk, který v zimě trénoval na krytých písčitých dvorcích na veletrzích a v Praze vyhrál turnaj trenérů první republiky.
Klubový život nebyl jen sportovní. Mladí tenisté si založili vlastní fotbalovou jedenáctku „Wimbledon“ a hráli proti fotbalovým klubům, firemním týmům i jedenáctkám tenisových klubů. Vydávali také periodický časopis stejného názvu, který informoval o úspěších i nezdarech ve fotbale a tenise. Redaktorem byl Kája Braun, který spolu s Jardou Borovským patřil k hlavním tvůrcům časopisu.
Součástí společenského života bylo také ochotnické divadlo. V letech 1925-1938 pořádali mladí z tenisového oddílu každoročně „Wimbledon revue“. Tvořil ji Jarda Bičovský, zvaný Bič, uměleckým jménem Jan Čamba. Hudbu v duchu Jaroslava Ježka a dalších dobových šlágrů připravoval Milda Chodounský a Kája Braun obstarával výpravu.

1939-1949

Válka, poválečné oživení a dočasné přerušení činnosti

Druhá světová válka výrazně omezila společenský i tenisový život. Po roce 1945 se tradice znovu oživily, ale událost během Wimbledonské revue v roce 1949 vedla k dočasnému ukončení činnosti tenisového klubu.

Druhá světová válka zabrzdila nejen společenský život, ale také život tenisový. V době, kdy nebyly tenisové míče, tenisový život prakticky umlkl.
Po roce 1945 se sportovní život znovu rozběhl a společně s ním se obnovovaly také společenské tradice. V roce 1949 však během Wimbledonské revue pod názvem „U Kulhavých straší“ došlo k události, která negativně ovlivnila další chod klubu. Přesný popis této události se nedochoval.
Velký ohlas, který karneval vyvolal, měl odezvu nejen mezi členy klubu, ale také u zástupců Národní fronty v obci. Ti rozhodli o dočasném ukončení činnosti tenisového klubu.
Situace se tak podobala období po skončení války – místo tenisových míčů létal na dvorcích hmyz a kurty začaly zarůstat trávou.

1961-1968

Znovuobnovení tenisu a návrat na kurty

Na začátku 50. let se několik mladých zájemců rozhodlo znovu přivést tenisové kurty k životu. Díky Olegu Kobranovovi a dalším nadšencům se tenis v Černošicích postupně obnovoval.

Na začátku roku 1951 přišlo několik mladých chlapců za panem Kobranovem s tím, že by se rádi naučili hrát tenis. Oleg Kobranov začal postupně obnovovat kurt a jeho příklad strhl další členy, například Jirku Pokorného, Láďu Maška a další.
Tenisové kurty tak pomalu ožívaly. Obnova nebyla jednoduchá, protože bylo nutné navázat na přerušenou klubovou činnost a znovu vytvořit podmínky pro pravidelnou hru.
Toto období lze chápat jako návrat tenisu na černošické kurty. Základem nebyly velké investice, ale především práce a nadšení lidí, kteří chtěli, aby se v Černošicích znovu hrál tenis.

1968-1977

Růst oddílu a budování areálu vlastními silami

Po zapojení do TJ Sokol Černošice se tenis postupně stal jedním z největších oddílů tělovýchovné jednoty. V letech 1969–1977 se podařilo obnovit a výrazně zlepšit klubové zázemí.

Po zapojení klubu do TJ Sokol Černošice se tenis postupně stal jedním z největších oddílů tělovýchovné jednoty. Rostl počet hráčů i dobrovolných pracovníků.
Klub se musel vyrovnávat s řadou potíží, například s téměř pravidelným zaplavováním dvorců během povodní. Přesto docházelo k postupné obnově areálu.
Stará klubovna byla obnovena a upravena, vznikly skříňky pro členy a byla vybudována odrazová stěna. Tyto úpravy vznikly v poměrně krátké době, v období let 1969–1977, a to především vlastními silami členů.

1978-1989

Další rozvoj zázemí

V následujících letech pokračovalo svépomocné budování areálu. Vznikly sprchy, technické zázemí pro čerpadlo a byl dobudován čtvrtý dvorec.

V dalších letech členové pokračovali ve zvelebování areálu. Svépomocí byly vybudovány sprchy a strojovna pro čerpadlo u fotbalových kabin.
Toto nové zázemí nahradilo původní dřevěnou ohradu se sprchou, kde se voda k mytí ohřívala sluncem v sudech.
Postupně došlo také k dobudování dvorce č. 4. Areál tak získával lepší sportovní i provozní podmínky a připravoval se na další etapu rozvoje po roce 1990.

1990-1998

Vznik Sportovního klubu Černošice a modernizace areálu

Po roce 1990 vzniklo sportovní sdružení pod názvem Sportovní klub Černošice. V 90. letech se rozvíjela klubová aktivita, pořádaly se turnaje a pokračovala modernizace areálu.

V roce 1990 došlo k oddělení členů Tělovýchovné jednoty Sokol a ke vzniku sportovního sdružení hráčů kopané, hokeje a tenisu pod názvem Sportovní klub Černošice.
Od roku 1991 byla uzavřena družba s francouzským klubem La Chapelle st. Mesmin. Oba kluby se několikrát vzájemně navštívily a sehrály vyrovnaná tenisová utkání. Po čase však družba zanikla.
V této době byla vyvinuta značná aktivita v pořádání turnajů. Klub jich pořádal až pět ročně pro různé věkové kategorie.
Velkým úspěchem bylo vybudování nových sprch a WC přímo u klubovny v letech 1991-1992 a doplnění buněk pro správce a občerstvení.
V roce 1998 došlo k úplné rekonstrukci elektrických rozvodů v klubovně a k dobudování betonové zídky za dvorci č. 1-3.

1998-2002

Nová etapa péče o mládež

Po úmrtí JUDr. Jana Křečana, který se dlouhodobě věnoval výchově mladých tenistů, bylo nutné nově zajistit péči o mládež. Na tuto práci postupně navázali další trenéři.

JUDr. Jan Křečan dlouhá léta pracoval ve výboru klubu a neúnavně se věnoval výchově mladých tenistů. Po jeho úmrtí došlo k částečnému výpadku péče o mládež.
Jirka Pokorný starší sám nemohl stačit na trénování všech tenisových zájemců. V roce 1998 proto došlo k dohodě s Pavlem Václavkem, kterého pak v roce 2002 nahradil Tomáš Frýda.
Tím začala další etapa organizované péče o mladé hráče a navázalo se na dlouhou tradici práce s tenisovou mládeží v Černošicích.

Tradice pokračuje

Černošický tenis má za sebou více než sto let historie. Přežil válečná přerušení, zánik některých dvorců, povodně i období, kdy bylo nutné začínat znovu.
Skutečnou kontinuitu však vždy tvořili lidé – hráči, trenéři, správci, dobrovolníci a členové, kteří udržovali tenisový život v Černošicích.
Dnešní Tenisový klub Černošice na tuto tradici navazuje a dál ji rozvíjí pro nové generace hráčů.